Drásal 2015
Drásal nás přivedl ke kolům a my se mu odměňujeme vysokou účastí. 22. ročník absolvovalo 10 Vesanů a PUNKerů.
 |
Pavel: Opět 175
Letošní Drásal pro mě byl utrpením. Tak to ale asi má být. Je to tak každý rok a poslední dva se to ještě znásobilo :-) Po loňské premiéře Obra jsem si říkal nikdy více, ale rok se s rokem sešel a zase jsem se nějak nechal přemluvit. Teď, s odstupem několika dní, už jsem ale zase rád, že jsem do toho šel.
Naježděno letos moc nebylo, počasí bylo kruté, ale rozhodně mi vyhovovalo víc, než nějaké bahno. Do závodu jsem šel s tím, že chci hlavně dojet, dojezd v limitu by byl příjemný a zlepšení loňského času už by bylo jen extra bonusem (loňský čas byl ale hodně slabý, takže to rozhodně nebyly až tak smělé cíle). Ráno v 5:30 jsme tedy vyrazili. Já výletním tempem, které jsem se zavázal celou dobu dodržovat. Všechno šlo celkem podle předpokladů až za Prženské paseky, které mě tradičně zničily, tentokrát bohužel už v prvním okruhu. Při dojezdu na 80tý km na Trojáku jsem byl už pevně přesvědčen, že to vzdám, ale věděl jsem, že za mnou ještě bojuje Kedli, tak jsem se zavázal, že neskončím, dokud mě nedožene. Na Trojáku navíc čekala Simča s občerstvením pro Kotla. Oběma tímto děkuji za dva tousty, které jsem mu sežral a taky za nápoj, který mi dal křídla. Proti hnusným carbošnekům to byla vítaná změna a jako by mě to polilo živou vodou. Na ty dva tousty jsem dojel až do druhého okruhu do Rajnochovic a tam už to samozřejmě nemělo cenu vzdávat, protože už je to kousek :-) Kupodivu musím říct, že druhá půlka se mi jela mnohem lépe a závěrečné kopce jsem dal mnohem lépe než loni. I když jsem šel hodně částí pěšky a Kedliho slepici jsem při druhém Pržnu nebyl žádným soupeřem. Osobák z toho sice nakonec nebyl, asi o dvě minuty zhoršení, Kotel mi opět nadělil kotel, Rosťa mi taky o dvacet minut pláchnul, ale celkově jsem byl spokojený s tím, že jsem dojel ve zdraví a dobré náladě, protože průjezd cílem Obra si člověk vychutná opravdu hodně a je to docela zasloužený pocit. V cíli mě čekala má oblíbená fanynka Jituška, co víc si přát. Takže zase příští rok? No, já fakt nevím :-)
 |
Kotel: Za 10
Článek V, odst. 4 d) je neúprosný: „Zvolit si nejtěžší variantu v rámci účasti na dané sportovní akci pokud mu to jeho zdravotní stav a schopnosti dovolují.“ ... Znovu tak na start stopětasedmdesátky. Po startu mě o koňskou délku předjíždí Pavel. :) I letos jedu metodou školního známkování kopců a sjezdů a hned si uděluji šest jedniček za Lysinu, Hostýn, Tesák. :) Pavel mé jedničky neakceptoval. :) Při výjezdu na Kelčský Javorník přichází zhoršení prospěchu, ale spíše z úsporných důvodů (3 ze 4 čůpků jdu raději po svých). Na Jarcovou se dostávám společně s Paťou Bartíkem pod 3 hodiny, který mě následně velkoryse odtáhl až pod Prženské paseky. Napoprvé je zvládám za 2. Na Trojáku dostávám od Simíka tousty a Redbull (míň než jsem měl v plánu, aby zbylo na Pavla). Tři kameny a zpět na Kelčák (teď už jdu všechny stěny pěšky). Při sjezdu se po desáté potkávám s Tomem Neradilem, aby mi zase ve stoupání na Lázy ujel. Po sjezdu do Jarcové se opět potkáváme a získávám dalšího top tahouna. Snažím se recipročně vystřídat, ale tito borci to vlastně ani nepotřebují. Pod Prženskými pasekami mě zanechává. Slunce peče, asfalt teče, slepice je schovaná ve stínu. 1-3, 1-2, 1-1, slízám, chce se mi spát. :) Doušourám se na občerstvovačku a 20 minut na sebe liju vodu a sypu hroznový cukr. Za Pržno 2 si dávám nechvalitebnou. :) Cestou na Troják se probouzím. „Kde si?“ ptá se moje Simča. Slova chvály potěší a vydávám se vstříc poslednímu úseku. Tři kameny za 1, Pardus 1*, Ondřejovsko 2, utahovák z Fryštáku 2-, Malíková 1*. Průjezd krásnou zámeckou zahradou obklopenou diváky je po desetihodinách (10:06:18) dřiny ve výhni nepopsatelný. Čas a umístění (31.) je nad očekávání v čase rekonstrukce baráčku. Drásala nejde vynechat.
 |
Haja: Zpět na 115
Jednalo se o mého 11. Drásala (z toho 1x šlo o trať 175 km a 10x o trať 115 km) a letos jsem jel vlastně desátou délku 115km. Když se dívám na přehled svých všech dosavadních časů, tak jsem měl nejhorší čas v roce 2005 (bylo extrémně bahnité počasí). Letošní čas se od toho v roce 2005 zase tak moc nelišil – bylo to o cca. 7 minut „lepší“. Letošní rok ale stavím mezi své nejhorší výsledky (zřejmě to byl opravdu ten nejhorší). Příčiny ? Určitě jich najdu více, nicméně bez najetých kilometrů to skutečně nejde (najel jsem 680 km před závodem, což se skutečně nejméně). Dále jsem si proti loňskému roku vezl 5 kg závaží (jedná se o zvýšení mé tělesné hmotnosti). No a v mém případě mi horké počasí, které panovalo v den závodu, skutečně nesvědčí. To jsou ve stručnosti asi ty hlavní důvody. Není to tedy o kole, není to ani o nějakých drobnostech, které udělali či neudělali pořadatelé, je to především odraz toho, jak se kdo připravil. Asi takto ve stručnosti bych shrnul své pocity pár dnů po závodě.
Hned jak jsem vyjel ráno z domu, jsem měl pocit, jako bych jel na vypuštěném kole. Na startu jsem se zařadil tam, kam jsem patřil dle čísla a vyrazilo se. Ani první kopce neznačily, že by se mi jelo nějak lépe. Na první občerstvovačce na Tesáku jsem měl v hlavě již jasno v tom, že jsem přestal závodit a snažil se závod opravdu jen objet. Fyzicky jsem na to zkrátka při svém 11. Drásalovi neměl. Další kritické místo bylo v lese před Jarcovou, kdy odmítala poslušnost hlava a já musel zastavit a urovnat si myšlenky v hlavě. V této části jsem měl i ty nejčernější myšlenky, že závod vzdám. Jak jsem se kochal vůní lesního maliní, tak mě dojel Beckham a podpořil mě k další části závodu. Na Jarcovou jsme dojeli společně, taky si společně oddychli a vydali se vstříc Pržnu. Tam už si to zase musel „vychutnat“ každý sám a až do dna. Dojel jsem na Troják, kde bylo početnější zázemí rodiny a přátel, za což jim moc díky !!! Opět jsem se vcelku dlouho zdržel (ostatně letos jsem se zdržel na každé z občerstvovaček) a vyrazil dál směrem k cíli přes občerstvovačku na Rusavě a ve Fryštáku. Právě ve Fryštáku jsem někde sebral zbytek něčeho, co jsem potřeboval k dojetí. Snažil jsem se v samém závěru najít ještě nějakou motivaci a tou měl být čas pod 10 hodin, bohužel ani tento cíl jsem o pár vteřin nesplnil. V čase 10 hodin a 53 vteřin jsem dokončil svoji nejtěžší 115ku. Občas je potřeba dostat takto sportovně přes hubu, aby člověk zjistil, že už to nepůjde nikdy tak nějak samo a bez přípravy. Velká gratulace patří všem Vesanům, kteří se postavili na start a hecli jsme to opět, alespoň toto se cení a počítá !!!
Megin Jirka: Bratrský souboj na obrovi
Do letošního ročníku jsem vstupoval s těmito informacemi:
Bratr Megin Roman vyhlásil atak na 11 hod. hranici, ale posléze informoval, že měl zdravotní indispozici, která ho vyřadila z tréninku na 14 dní. V půlce května ujel na Jihlavské 24 téměř 269 km a o 16 km mě porazil. Sečteno, podtrženo, čekal jsem vyrovnaný souboj o získání putovního poháru na Obrovi, možná i spurt na cílové pásce...
V sobotu 4.7. jsem vstával za rozbřesku před čtvrt na pět a s vidinou celodenního sezení na kole vydatně posnídal: 3 rohlíky se sýrem a šunkou, hrnec čaje a zakončil jsem to štrůdlem a tvarohovou buchtou. Do kejmlu jsem nalil 2 l vody a do bidonu jonťák. Cestou na start jsem vyzvedl Romana a po krátkém rozjetí jsem do sebe vpravil ještě půlku endurosnacku a takto prežrán a obtežkán v 5:45 vystartoval.
Tempo nebylo nijak vysoké, přesto jsem se lehce propadal startovním polem. Kotel mi ujel asi po 500 m, Roman mě dojel cestou do Žop, to už mě předjel i Pavel Nedvídek a na úpatí Lysiny se přede mě posunul i Rosťa. Nechávalo mě to klidným, z loňska jsem měl zkušenost, že Obr se rozhoduje daleko později...
Při výjezdu na Lysinu jsem měl přesto rozporuplné pocity - nejelo se mi moc dobře. Trochu jsem to přičítal vyšší zátěži na zádech a plnému žaludku. Rozhodl jsem se tedy držet tempo Romana, abych zbytečně neplýtval silami. Zhruba za 1:45 h. jsme společně dorazili na Tesák, dali jsme si jonťák, hrst rozinek a pokračovali dál. Blížil se můj méně oblíbený úsek na Kelčák, ale bez problémů jsem držel tempo a s Romanem se pravidelně střídali. Mé pocity se lepšily a začalo se mi jet dobře. Teplota vzduchu zatím dobrá, navíc jsme se prozatím pohybovali spíše v lese. Sjezd z Kelčáku byl značně rozbitý a navíc nás brzdili pomalejší závodníci - jeden takový se mi stal osudným a tak jsem si ustlal mezi kameny. Naštěstí v malé rychlosti a následky na těle i kole nebyly téměř žádné. Zdržení minimální a po chvíli opět dojíždím Romana.
Občerstvovačku na Lázech projíždíme a všímám si, že jsme zde předjeli Pavla. Trochu déle zastavujeme až na Jarcové, kde jím do zásoby chleba se sádlem a se škvarky, dále sýr, salám, meloun a hlavně spoustu vody - slunce už svítí plnou silou a teplota rychle stoupá. Od této chvíle v podstatě pravidelně měním na každé občerstvovačce bidon. Pod Pržno jsme dorazili asi v 6tičlenném vláčku, ale vzhůru po rozpáleném asfaltu už stoupá každý za své. Ve druhém okruhu zde teplota na slunci přesáhla 50 stupňů a asfalt tekl...
Cesta na Troják utekla rychle, pomohly tomu i nově vyasfaltované úseky. Jede se mi velmi dobře, zatím bez křečí, bez žaludečních problémů (po loňských zkušenostech jsem si dával velký pozor na jídlo a celou trasu absolvoval na chleba se sádlem, proloženo sem tam endurosnackem, případně carbonexem).
Do druhého kola vyjíždíme stále společně s Romanem, na Tesáku předjíždíme Rosťu a já se snažím zjistit, jak je na tom bratr. Vypadá dobře, blížíme se opět k Prženskému kopci. Roman se stále drží dobře, nesnažím se ani nastupovat (loni jsem ho zde utrhl), cesta do cíle je ještě dlouhá a nechci jet sám.
Zdání však klame, Roman se cestou na Troják dostává do těžké krize, zničehonic zjišťuji, že za mnou není. Na Trojáku mám k dobru asi 10 min. Vidina obhajoby loňského vítězství nad bráchou mě žene vpřed. Pardus pokorně vytláčím, abych pošetřil síly na závěrečné dva kopce do Horní Vsi a na Hrubou Malíkovou. Cestou předjíždím jezdce z kratších tras i tři Vesany (postupně Haju, Beckhama a Hrocha).
Při sjezdu z Lysiny si dávám velký pozor na defekt... Ten jediný by mohl ještě ohrozit atak na můj osobák na této trati. Do cíle přijíždím s výbornými pocity (na trase jsem neměl žádnou krizi) a lehce uvařen - hned za cílovou čárou jsem kopl na ex půl litru malinovky. To už přibíhá Zuzka s dětmi a velkou gratulací, že jsem to ve zdraví přežil. Čas není tak důležitý, ale 11:19 hod. velmi potěšilo.
Webové stránky PUNK týmu: http://punktym.webnode.cz/.
Výsledky Drásal 2015 175 km zde.
Předchozí ročníky:
http://www.vesani.cz/116-obr-drasal-vs-vesani-2014.html
http://www.vesani.cz/47-drasal-podvacate.html
http://www.vesani.cz/236-drasal-2012.html
http://www.vesani.cz/240-drasal-2011.html
http://www.vesani.cz/237-drasal-2010.html
